JAY agency SLOVAK
Domov
R E F E R E N C I E
Registrácia
CASTINGY
SNAP foto
Models School
ZÁKULISIE
JAY journal
JAY journal
JAY Creative Team
JAY Creative Team
FOTOpoukážka
FOTOpoukážka
JAY FASHION design
JAY FASHION
Ema Homolová
SÚŤAŽE MISS
Super Model
Slavic beauty
Miss European
Miss Eurovision
World Bikini Model
World Bikini Int ASIA
Asia - Europe Int. Contest
World Miss University
JAY FACE
JAY FACE Slovak
JAY FACE Czech
JAY FACE INT
FOTOGRAFI
Betty
Ivana JAY
LEGAVLAK
Vera Ardon
JAYBABA.SK
Domov
Medzi nebom a zemou
Live Radio
Bosý ANJEL
Bosý anjel
Priestor pre život
TIPY
DAKUJEME.SK
Katarínka
Animator
ECAV SK
Greenpeace
VIZA DO CINY
Partneri


missonline.cz - nejlepší české fotomodelky online
Astrológia Tlačiť
Astrologie   Spolu s magií a alchymií je astrologie jednou ze tří základních hermetických věd a má k oběma jmenovaným důležitý vztah. Je také nejrozšířenějším oborem praktického hermetismu, bohužel prezentovaným často velmi zjednodušeně. Původně byla astrologie esoterní vědou o vztazích mezi makrokosmem (světem) a mikrokosmem (člověkem), které byly symbolizovány během a postavením nebeských těles. Této vědě příslušel spíše název astrosofie, který je používán dodnes. Astrologie se pak stále víc a víc stávala divinační metodou a dnes je v tomto smyslu pěstována téměř výlučně. Význam astrologie vyjádřil už proslulý hermes: "Šťasten, kdo dovede číst znamení času." Těmito znameními jsou především hvězdné konstelace, které korespondují s povahou a osudy jedinců, ale i celých národů, států a událostí. Astrologie není v tomto smyslu kauzalistická, jak se za to často má, nýbrž analogistická. Hvězdy nevyvolávají účinky svým vyzařováním – i když i tento vliv je možný, nýbrž jejich konstelace korespondují s určitými povahovými a osudovými konstelacemi lidí a událostí, tj. řečeno obrazně: obrazy postavení hvězd jsou analogické obrazům lidských osudů a povah.
Sample Image Sample Image Sample Image Sample Image Sample Image
 
Astrologie je založena na principu synchronicity a nikoli kauzality. Proto také astrologie není deterministická: "Astra inclinant, nec non necessitant." ("Hvězdy dávají sklon, ale nenutí.") V tomto smyslu můžeme astrologii chápat především jako divinační metodu, založenou na rozpoznávání povah a osudů lidí a událostí z konstelace (uspořádání) hvězd v určitých daných časových souvislostech, jimiž jsou především doba narození jedince nebo vzniku události. Astrologie je prastará nauka, která byla pěstována v Indii, Číně, starém Egyptě a zejména v  CHaldeji, později v Řecku a Římě; po období úpadku vzkvetla v období renesance. První systematickou učebnici astrologie sepsal slavný řecký astronom, původem z Egypta, Klaudios Ptolemaios (II. stol. po Kr); je zkráceně zvána Tetrabiblos (Čtyři knihy o astrologii). Zmiňuje se o tom, že Egypťané spojovali astronomické předpovědi s lékařstvím, a chápe astrologii kauzalisticky, tj. jako působení hvězdných sil na lidskou konstituci, která pak předurčuje jedince k určitému vývoji, jenž je však určován i dalšími činiteli. Z kauzalistického pojetí astrologie se ve XX. stol. vyvinula tzv. kosmobiologie či astrobiologie. Jak již bylo uvedeno, esoterní astrologie není založena na emisi nějakých hvězdných sil, nýbrž na tom , že "události na nebi" jsou analogické "událostem na zemi". To je nejširší pojetí esoterní astrologie, které jisté kauzální vztahy mezi hvězdnými emisemi a životem na zemi nevylučuje, ale nečiní je základem astrologie. Ve všech prastarých kulturách, v nichž byla astrologie rozšířena, byla spojována s jinými vědami – s matematikou, ale především lékařstvím a zemědělstvím. Staří astrologové učinili řadu významných astronomických objevů, a tak je astrologie považována za jakousi předvědeckou astronomii. Ve skutečnosti však jde o dvě zcela odlišné nauky. Akkadové již zhruba 2400 let př. Kr., jak je známo z archeologie, měli k dispozici tabulky pozic Slunce, Měsíce a pěti tehdy známých planet. Nejstarší obrazové znázornění zvířetníku se nachází v chrámu v Dendeře a pochází z doby helenizace Egypta v posledních stoletích př. Kr. V antickém Řecku již ve III. stol. př. Kr. byly rozšířeny astrologické spisy babylónského astrologa Berossa a egyptského astrologa Petusireva. Kromě zmíněné Ptolemaiovy učebnice astrologie měli staří Řekové k dispozici ještě tři knihy o astrologii od Héfaistióna Thébského, Ve středověku existovaly spory o to, zda astrologie může být teologií schválena či nikoli. Dva největší teologové doby, Albertus Magnus a sv. Tomáš Akvinský, astrologii uznali a na univerzitě v Boloni existovala od r. 1125 astrologická fakulta, která trvala zhruba 200 let. V období renesance dosáhla astrologie rozkvětu a zabývalo se jí i několik papežů. Proslulosti nabyl francouzský astrolog Nostradamus (1503 – 1566), který na astrologii založil svá proroctví , sahající až do r. 2000, která jsou předmětem intenzivních studií dodnes. Později však byla činnost astrologů katolickou církví stíhána. V XVI. stol. byla astrologie, jejíž existence byla omylem spojována s platností tehdy překonaného ptolemaiovského geocentrismu, ohrožena dílem M. Koperníka (1543), který prokázal, že platí názor heliocentrický a že tedy Země není středem slunečního systému. Mnozí významní astronomové té doby (Tycho de Brahe, J. Kepler a jiní) však byly současně i astrology. A ještě proslulý fyzik I. Newton (1643 – 1727) hájil astrologii a pečlivě ji studoval. Pražský astronom J. Kepler (1571 – 1630) zdůrazňoval závislost astrologie na empirii a vytvořil tak v jistém smyslu moderní , dnes převažující pojetí astrologie, které v současnosti znovu oživil M. Gauquelin, prokazující statisticky významné vztahy mezi určitými akty (jako je např. volba povolání) a astrologickými konstelacemi. Avšak ani toto pojetí, které se snaží definovat určité události astrologickými pojmy, nepokládáme za adekvátní, i když jsou prokázány např. některé astrologické souvislosti s psychologickými a jinými fenomény (G. Anschütz 1950, C. G. Jung 1954 a jiní). Od začátku tohoto století byla vykonána řada výzkumů ověřujících platnost astrologických pojetí různých stránek osobnosti (inteligence, temperamentu atd.) a to i renomovanými psychology (např. H. J. Eysenck a další). Jmenovaný se svými spolupracovníky zkoumal r. 1978 "relace mezi astrologickými faktory a osobností" a potvrdil hypotézu, že osoby narozené ve vodních znameních vykazují v průměru vyšší emoční labilitu než osoby narozené ve znameních jiných. M. Gauquelin (1978) našel souvislost mezi introverzí a extraverzí – dvěma významnými charakterovými vlastnostmi – určitými astrologickými konstelacemi (introverti např. signifikantně podléhají vlivu Saturna, extroverti spíše vlivům Marta). Jiné výzkumy však některá astrologická tvrzení nepotvrdily.             
V našem století jsou zakládány různé astrologické fakulty (např. Ch. Carter v Londýně) a akademie (R. Ebertin a Aalen), existuje množství astrologických společností a center, kde se vydává početná astrologická literatura (před druhou světovou válkou to bylo zejména Lipsko) a vznikají nové astrologické školy, revidující některá stará pojetí (např. tzv. hamburská astrologická škola), astrologie se spojuje se studiem tzv. životních rytmů a mění se často v kosmobiologii (May H.: Handbuch der Kosmobiologie, Interlaken 1934).             
Roku 1964 byla v USA založena International Society for Astrological Research se sídlem v New Yorku (jejím prvním presidentem byl americký astrolog N. de Vore). V současné době jsou astrologové poradci významných politiků, bankéřů, podnikatelů, a ovlivňují tak hospodářský a politický život řady zemí na Západě. Za druhé světové války činil Hitler důležitá rozhodnutí politického a vojenského rázu po poradě se svým astrologem Kraftem a anglická výzvědná služba zaměstnávala astrology, kteří studovali možnosti astrologických rad, které Hitler dostával. Českou školu astrologicku založil na začátku tohoto století O. Griese a dovršil ji svým dílem J. Kefer v r. 1940, který položil též základy astromagie. V současné době má astrologie velký společenský vliv.             
  • Základ esoterně pojaté astrologie je vyjádřen již v první větě proslulé Smaragdové desky Herma Trismegista: "Jak nahoře, tak i dole a jak dole, tak i nahoře..." Formuluje totiž zákon analogie "hořejšího" a "dolejšího", nebeského a pozemského dění, jakož i skutečnost, že vesmír ve všech svých projevech vykazuje vůli boží, v níž je zahrnutá i svobodná lidská vůle, založená na rozlišení dobrého a zlého. Proto je astrologie vědou o analogiích nebeského a pozemského dění a není závislá na geoventrickém názoru. Horoskopické schéma, které tento překonaný názor odráží, je jen pouhá praktická pomůcka. A proto též astrologie není ve své podstatě empirická věda, i když by jí mohla být (H. von Klöckner 1927 a jiní) a i když jako taková byla rozvíjena již v sumersko-babylónské kultuře staré Mezopotámie ve III. – IV. stol. př. Kr. Vlivem fatalistického arabského islámu pronikaly do astrologie deterministické tendence a původní pojetí astrologie bylo často opouštěno. Jakýsi kompromis mezi deterministickým a indeterministickým pojetím astrologie vypracoval významný astrolog Firmicus Maternus, který mezi léty 335 až 350 po Kr. napsal vynikající, astrosoficky založené dílo Octo libros matheseos de vi et ptestatibus stellarum ex Aegyptiorum et Babylonicorum doctrina. Firmicus Maternus, který proklamoval možnost boje proti osudu danému hvězdami, se stal jakýmsi zakladatelem astromagie. Hvězdné konstelace vyjadřují určité tendence jedinců i událostí, které jsou současně ovlivňovány dalšími činiteli, tj. vyjadřují poze jednu z více determinant – hvězdy spoludeterminují, vyjadřují, co nastat může, nikoli co nastat musí. Zůstaneme-li u individuální nativní astrologie, odpovídá určité hvězdné konstalaci určitá psychofyzická konstituce jedince, která do jisté míry předurčuje jeho osudy, ale nikoli nutně. Např. určitý typ temperamentu je spojen s emoční labilitou, která způsobuje jisté druhy sociální konfliktnosti, ale v těchto konfliktech se jedinec může různě rozhodovat a nemusí tak nutně podléhat svému konstitutivnímu předznamenání; nejde tedy o predestinaci v pravém slova smyslu, nýbrž o předurčení, které může být svobodnou vůlí změněno.   
  • Východiskem astrologické charakterologie a divinace je tzv. horoskop, tj. obraz hvězdné konstelace stávající v okamžiku vzniku určité události, jako je např. narození jedince, ale i vzniku státu (tzv. mundánní astrologie) nebo určitého jevu. Astrologicky lze v tomto smyslu signifikovat jakoukoli událost. Tento horoskop je pak východiskem astrologické analýzy a syntézy signifikantních astrologických prvků. Studium horoskopu pak umožňuje charakteristiku předmětného jevu a prognózu o jeho dalším vývoji. Existují dva různé druhy horoskopů. Jejich základními prvky jsou: znamení zvířetníku, planety, tzv. domy, měsíční uzly, stálice, citlivé body a jejich aspekty. Základní obraz horoskopu, který je graficky vyjadřován v kruhovém nebo čtvercovém schématu, poskytuje postavení planet ve znamení zvířetníku, v jednotlivých domech a jejich vzájemné aspekty (tj. ve stupních počítané vzdálenosti mezi planetami). Každý horoskop podává tedy určitou hvězdnou konstelaci, která je pak interpretována. Specifickou astrologickou metodou jsou tzv. transity, tj. průchod astrologických prvků (zejména opět planet) určitými místy základního, tzv. radikálního horoskopu. Astrologické prognózy se mohou zpřesňovat ještě několika druhy tzv. astrologických direkcí (to jsou odvozené horoskopy z horoskopů radikálních pro budoucí časové úseky). Nutným základem k sestavení horoskopu je přesné datum vzniku příslušné události – hodina, den, měsíc a rok, jakož i místo – např. narození jedince. Interpretace horoskopu vychází z intuitivní syntézy kvalit astrologických prvků v horoskopu zachycených. Při interpretaci horoskopu přichází v úvahu obrovský počet kombinací zúčastněných astrologických prvků, některé výrazné konstelace – např. sextily, trigony, kvadratury a opozice planet v určitých znameních zvířetníku a v určitých domech – však poukazují na jednoznačné závěry. Nicméně astrologické myšlení samo není pojmově diskurzivní, nýbrž intuitivní kombinací. Ve starých kulturách byly osudy národů řízeny velekněžími podle astrologických konstelací a principy jejich interpretace byly uchovávány v tajnosti; byla vyslovena hypotéza, že z astrologických konstelací pradávných dob by mohly být rekonstruovány dějiny lidstva z dob, o nichž nemáme žádné historické zprávy. Bez astrologie se neobešli ani starověcí lékaři – a Hippokrates tvrdil, že dobrý lékař má být také dobrý astrolog. Dnes lze sice pozorovat ohromný zájem o astrologii, ale také její profanaci a zneužívání k mízkým hadačským účelům.   
  • Zdroj: Lexikon Magie – Milan Nakonečný  Skvělé pojednání o astrologii nalezneme v úvodu knihy J. Kefera  "Praktická astrologie":  
  • Praktická astrologie – Jan Kefer  Kapitola I. – Spisovatel rozmlouvá s čtenářem  Jak je možno, že vzdělaný člověk, se může zabývati astrologií, která je přece pověrou? Je-li člověk líný studovati nějaký předmět, který ho však přece jenom dráždí, domnívá se, že jej odbude pohodlným slovem: pověra. Astrologií se však zabývají jenom šarlatáni! Možná. Nezabývají-li se předmětem lidé vzdělaní a zodpovědní, zabývají se jím šarlatáni. Ostatně, který obor vědy, či umění, je jich prost? Znehodnocují však šarlatáni obor sám o sobě? Jistě uznáte, že majitel anatomického musea, vystavující na odiv při poutích často velmi zkreslené modely rozmanitých chorob nebo částí těla, bude se asi v něčem lišiti od universitního profesora anatomie nebo ředitele vědeckého musea. A řeknete-li o anatomii, že jest pouťovou atrakcí, dopouštíte se stejné nespravedlnosti, jako pravíte-li o astrologii jen proto, že nějaký chudák se jí živí, nemaje možnosti ani prostředků vydělávati si jiným způsobem svůj denní chléb.         
  • A co Vás přivedlo k astrologii? Pouze vědecký zájem. Kvalifikaci tuto mi nikdo spravedlivý neupře. V astrologii nalezl jsem odpověď na mnohé otázky psychologie, pedagogiky a estetiky, před kterými stojí současná věda bezradně. Učenci se však staví k astrologii odmítavě.  Záleží na tom, koho nazýváte učencem. Je-li někdo odborníkem v chemii, nemusí rozuměti odborné historii. Nikdo rozumný toho po něm při dnešní specialisaci nežádá. Mluví-li historik do otázek odborné botaniky, je velmi možné, že se zesměšní. Kárá-li tedy odborník v jisté vědě astrologii neznaje ji, pak se dopouští něčeho, nač nemá práva. Přísloví, že umění nemá nepřítele, leč nevědomce, platí i zde. Znám však velmi mnoho učenců současných i v minulosti, kteří po odborném studiu astrologie, obdivovali přesnost jejích pouček. Nezapomeňte, že autority astrologie v minulosti jsou mužové jako papež Sylvestr, papež Jan, Albert Veliký, sv. Tomáš Akvinský, Roger Bacon, Petr z Ailly, Bruno, Spinoza, Tycho de Brahe, Kepler, Bacon, Leibnitz a zvláště světlo moderní astronomie Newton. Nazýváte-li pak tyto veliké muže minulosti šarlatány a nevědomci, pak se hrdě k takovýmto "šarlatánům" hlásím. Izák Newton dovedl velmi vhodně odpověděti Halleyovi, jenž popíral platnost astrologie. Nehádal se s ním, nýbrž prostě se otázal: "Studoval jste astrologii?" Načež Halley hrdě odpověděl: "Samozřejmě, že nikoli." A Newton pravil: "Tedy se o ni s vámi baviti nebudu. Já jsem ji totiž studoval mnoho let." 
  • Je-li tedy mnoho učenců uctívajících astrologii, proč právě vy píšete tuto knihu? Lituji, že knihu o astrologii nepíše někdo povolanější. Vím, že i u nás je mnoho mužů v astrologii zběhlejších a učenějších. Nevím, proč tak nečiní. Mám velmi mnoho chyb a jistě i tato kniha není bezvadná, ale jednu výhodu si skromě přiznávám. Neznám předsudků a nebojím se vysloviti nepopulární úsudek. Moderní člověk se sice ohání pokrokem a bojem proti předsudkům a pověrám, avšak sám jich má tisíce.   Odporuje-li nějaká věc světovému názoru, který si oblíbil, aneb tajným přáním, které chová, mlčí o ni, aneb zahaluje svůj odpor do rubáše zdánlivě logických úsudků. A tak i dnes mnohý znamenitý odborník raději mlčí, než aby riskoval posměch lidí uvyklých mysliti v modních kolejích. Poněvadž od doby francozské revoluce je modou astrologii a jistým jiným důležitým věcem dříve váženým se pošklebovati, málokdo riskuje svod veřejného pohrdání či posměchu na svoji osobu. Ať si však veřejnost modním názorům oddaná myslí cokoliv, astrologie, nauka pěstovaná tisíce let, je vědou přesnou, vládne výsledkům zkušeností a pokusů; nemusí se obávati vzdělaných a odborně pracujících odpůrců. S nevzdělanci je každý spor zbytečný.   Málokdo má ovšem vědeckou poctivost dr. Johna Butlera, který chtěje provždy vyvrátiti astrologii, studoval ji sedm let a nakonec napsal knihu, která astrologii nadšeně obhajuje.  Věda však přesto astrologii zamítá. Prosím rozlišujte vědu a učence. Věda je pravdivá, učenec však se může mýliti. Potírají-li tedy někteří z učenců astrologii, kterou ostatně nestudovali, činí tak jen z naivního dogmatismu. A stává-li se učenec dogmatikem, je nejhorším nepřítelem vědeckého pokroku. Určitý konservatismus je vždy nutný; žádá tak opatrnost. Ale fanatické přijímání či odmítání některé věci je nejnebezpečnější pověrou. Ostatně dějiny věd připomínají mnoho událostí, jež nevyhlížejí pěkně pro vědecký dogmatismus. Oficielní učenci pařížské akademie prohlásili, že je naprosto vyloučeno, aby meteory padaly z vesmíru, jiní zase odsoudili takto zkameněliny, angličtí oficiosové vyloučili možnost hromosvodu a matematicky přesně dokázali, že lokomotiva se nemůže pohybovati po kolejích; když uslyšeli poprvé fonograf, nazvali celou věc nejapným břichomluvectvím. Když byly objeveny Jupiterovy měsíce, nechtěli se ani podívati do dalekohledu, aby jejich pověra, že Jupiter měsíců míti nemůže, nebyla otřesena. A tak jako se smějeme těmto učencům nyní, bude se budoucnost smáti těm, kdož popírali, že člověk narozený o půlnoci v zimě je podstatou naprosto jiný, než ten, kdo se narodil o polednách v létě, a nepochopí jejich tvrdošíjnost, s jakou tak samozřejmé pravdy odmítali.  Je-li to pravda, kde je lidská svobodná vůle? Jak dojemný zájem o tuto otázku! Sto let dokazují akademikové, že člověk svobodné vůle nemá, že je podroben osudovým vlivům, že jest jen o něco dokonalejší zvíře, že svobodná vůle je nesmyslem, kdejaký lenoch a hlupák omlouvá svoje kvality determinismem, a nyní se použije tohoto - s hlediska oněch lidí - předpotopního názoru proti astrologii, místo, aby byla uvítána jako potvrzení deterministické teorie. Ovšem to je omyl. Právě astrologie dokazuje svobodnou vůli,a každý člověk se může přesvědčiti, že svobodnou vůli má.   
  • Jak je to možné? Na jedné straně tvrdíte, že člověk je determinován a na druhé straně opět, že má svobodnou vůli. Vždyť astrologie je nemožná, není-li determinace! Filosofové hlásající nesvobodu člověka celou věc popletli, zaměňujíce pojem svobody vůle s pojmem ovlivnění. Determinovíní čili ovlivňování našich přání a svobodná vůle jsou naprosto rozdílné věci. Jsme ovšem ovlivněni a velmi silně. Již fysické poměry nás v mnohém determinují. Jen tím, že jsem se narodil Čechem, v Čechách, jako katolík, že jsem přijal po svých rodičích a předcích určité vlastnosti těla i duše, již tím jsem značně omezen ve svých snahách. Astrologie pak dále ještě osvětluje vlivy, které si moderní věda dosti dobře neuvědomuje: jsou to vlivy určitého prostoru a určitého času; nejen historického, ale astronomickéko a zeměpisného. Avšak svobodná vůle se neuplatňuje v tom, co je člověku podstatně aneb případkově nemožné nebo nesnadné. Jako tvor vázaný podmínkami lidství nebudu asi moci žíti pod vodou, nedýchat, nejísti; jako Čech jen velmi nesnadno budu se moci přeměniti na ryzího Angličana, s celou jeho mentalitou a charakterem. V tom tedy jsem vázán čili determinován. Svobodná vůle však se uplatňuje ve věcech všem lidem společných. A touto společnou věcí každému, ať je to král či žebrák, primitiv či kultivovaný člověk, je možnost svobodně voliti mezi dobrem a zlem. Zde se svobodná vůle uplatní, a není-li jí brzděno mravními vadami, pak je naprostá. 
  • Je tedy člověk svobodný?  Svoboda je kvalita duchová. Nenáleží ani duševnímu, ani fysickému neboť vše duševní a fysické je determinováno. Člověk je svobodný, žije-li duchem. Projevem ducha je kázeň a řád. Člověk zatížený předsudky modními, spoutaný citem, sklonem nebo vášní, není svobodný, a čím více těmto pudům duševna a fysična povoluje, tím více klesá do sféry hmotné a citové; tam ovšem svobody není a býti nemůže. Člověk se činí otrokem věcí hmotných a duševních, svých vášní, citů a přání a jeho svoboda stále více a více mizí. Chceme-li býti svobodnými, musíme svobodu pěstovati a odstraňovati ze svého života vše, co překáží naší duchovní nezávislosti. Žádný vliv, ani hmoty, ani duševna, nic, ani nemoc, ani smrt nemůže přiměti člověka, aby jednal podle, otrocky nebo aby propadl zlu. Vždy může voliti; pravda, volí mezi sklonem, determinací ke zlému a sklonem ideálnosti k dobru; člověk však mezi těmito oběma póly skutečně volí. Učenci nové doby, pravím výslovně, učenci, poněvadž špatně usuzující učenec není ještě věda, zakalili pojem dobra a zla, pojem ctnosti a hříchu.             
  • A právě proto snad nenávidí astrologii, poněvadž astrologie přesně a matematicky dokazuje co je dobro a co je zlo. Jasně ukazuje, že dobro a mravnost je život, a že nemravnost, vášeň a zlo je smrt. Není tedy osudu? Není osudu. Na osud se vymlouvá jen lenoch a zbabělec. Naopak! Každý má v ruce svůj život na této zemi i na věčnosti. Každý sám, dobrovolně, konem své svobodné vůle si otevírá bránu života a nebe, či vrata pekla a smrti. To, co nazýváme osudem, jsou jen naše sklony, naše disposice, které jsou nám dány jako prostředky života. Ustrneme-li na nich, stávají se naším osudem, neboť tyto sklony a vášně mohou spoutati jen mravně nízkého člověka, lhostejného ke svému životu a k jeho dokonalosti. Dovedeme-li však ze všeho, čím jsme ovlivněni, učiniti páku naší svobody, vyhráváme tento boj a s ním i život.
  • Pak ale astrologie nemůže věštiti?  Astrologie také nevěští. Ona pouze předvídá. Prosím, rozlišujte tyto pojmy! Každá věda je jen tehdy vědou opravdovou, když dovede předvídati. A čím více dovede předvídati, tím je přesnější a vědečtější. Proto také si člověk vědu vytvořil, aby předvídati mohl. Vypočte-li astronom, ovládaje zákonitost přírodních jevů, zatmění slunce na sto let dopředu, hádá snad? Věští? Nikoliv, prostě předvídá. Zjistí-li lékař, že v plících neb na srdci hlodá zhoubná choroba a upozorní-li pacienta, že následkem toho nebude dlouho živ, hádá snad, věští? Nikoliv, nýbrž znaje objektivní znaky nemoci a její průběh, pouze předvídá. A poněvadž člověk zná prozatím lépe zákonitost biologickou než fyzickou, dovede lékař chorobu oslabiti a zdraví napraviti. Zná příčiny, ale zná také jiné příčiny, které mohou příčiny prvotní odstraniti, aneb oslabiti. Podá lék. Pacient má svobodu lék přijmouti, či odmítnouti. Přijme-li lék, choroba se oslabí a neblahé předvídání lékaře selže. Odmítne-li však léčení, předvídání lékaře bude vývojem věcí potvrzeno v celém svém obsahu a rozsahu. Astrologie si počíná stejně jako vědy ostatní. Předvídá prostě z objektivních znaků a překládá fakta jedné přírodní říše do oboru jevů jiných. Poněvadž se zabývá matematikou biologie, tedy oborem, o kterém dnes vládne pověra, že o něm ničeho věděti nemůžeme, vyhlíží často její usuzování, jako náležitost jiného, snad nadpřirozeného nebo okultního řádu. Vše je ale naprosto přirozené.    
  • Astrologie zná minulý a přítomný stav věcí dokonaleji než obory jiné a proto může předvídati, co nastane, tak jako astronom předvídá dle objektivních znaků zatmění slunce, nebo lékař průběh a spád neléčené choroby. Proti příčinám, které astrologie odhaluje, vždy člověk může bojovati. Tím změní i účinky těchto příčin. Je-li ku příkladu zjištěno, že osudový sklon vede člověka ke smrti v létadle, - a skutečně, všichni lidé s tímto předpokladem mají přímo vášnivý sklon k aviatice, - nemusí člověk létati. A pudí-li ho jeho sklon státi se letcem, pak to není člověk svobodný, je vinen svým nešťastným koncem, byl-li upozorněn. Ovládne-li svůj sklon, je svobodný a jeho "osud" se naprosto nemusí splniti.
  • Co je tedy astrologie?              Astrologie je věda zkoumající souvztažnosti a obdoby mezi děním biologickým a kosmickým. 
  • Odkud víte, že tyto obdoby existují? Z pozorování a zkušenosti. 
  • Jak jsou tyto analogie možny? To nevím, a není nikoho, kdo by to přesně věděl. To je otázka, jež patří prozatím do metafysiky. Pravda, mnozí vykládají tyto analogie souhlasem a působením elektromagnetických polí, jiní opět vyzařováním kosmických těles, filosofové pak mluví o tak zv. předzjednané harmonii, ale to vše jsou jen teorie, které se mění čas od času. Věda také neví proč vyroste z jádra mohutný strom, ví však ze zkušenosti, že tomu tak je, a zkoumá jak se to děje, v jakých zákonitostech a neptá se proč? Pozorování a zkušenost  tisíciletí dokazuje, že za určitých nebeských konstelací dějí se určité události u jednotlivců i národů, ba i v neživé přírodě. Jako přesní pozorovatelé neptáme se proč se tak děje, nýbrž zkoumáme jak a kdy se to děje. Vše ostatní náleží do metafysiky a metafysických otázek v této knize luštiti nebudeme, hledíce si jen zkušenosti a prakse.            
  • Jak vidím, věříte v astrologii. Nikoliv, nevěřím v ni! Nevěřím, poněvadž vím. Věřiti mohu jen tam, kde nevím. Poněvadž však vím, že analogie existují a mohu je dokázati tak, že každý si může důkaz ověřiti, považuji astrologii za vědění. Není tedy předmět astrologie věcí víry, nýbrž vědy.      
  • Astrologie je věda a dokonce věda velmi přesná, neboť se opírá o zkušenost a pozorování, jako kterákoliv věda přírodní. Je to věda o determinaci naší duše a naší životní síly, tak jako je anatomie a fysiologie věda o determinaci našeho těla. Vědy lékařské znají determinaci těla a proto mohou jeho rozvoj ovlivniti. Astrologie zná determinaci ostatních složek lidské bytosti a může na ně vykonávati vliv vedoucí k dokonalosti a plnosti člověčenství.         
  • Považujete tedy astrologii za užitečnou věc? Pohleďte, celý rozvoj lidské kultury cílí k tomu, aby se odstranilo vše temné a náhodné v průbězích života a člověk mohl žíti na této zemi šťastně, neobávaje se nepředvídaných neštěstí. Staré přísloví řecké praví: "Poznej sebe sama a budeš znáti světy i bohy." Vím-li tedy, který bacil zabije, mohu se ho varovati a uchovati si zdraví. Vím-li pak, který sklon mé duše a které přání mého srdce mne dovede k životu nebo smrti, a vím-li to jasně a přesně, mohu se zlých sklonů a neblahých přání varovati, a naopak posilovati sklony dobré a říditi se dle přání úspěšných. Zde mohu teprve plně a dokonale užíti své svobody. Svobodně, ze své vůle mohu jíti životem, ovládaje projevy jeho svou vůlí. Tato moje svoboda není ovšem darem nebe, tato svoboda si žádá, aby byla odhodlaným srdcem vybojována.
  • Lze tedy získati svobodu svého určení?              Ovšem. A jedině proto, aby lidská svoboda byla oslavena, aby lidé nežili a neumírali v temnotách nejistoty a zoufalství, jedině proto jsem napsal tuto knihu, neváhaje vzít na sebe nepopulární pečeť výstředního a ne zcela normálního člověka. Kniha tato nebude mluviti k člověku zvědavému, pověrečnému a povrchnímu. Nutno ji studovati. Snažil jsem se zachytiti v ní moudrost věků i zkušenost badatelů moderních. Přál bych si, aby každému čtenáři nesmrtelné hvězdy svými věčnými oběhy osvítily temnoty nevědomosti, odstranily hrůzy nejistého osudu a ukázaly slávu přístavů jeho života.  Kapitola 6. – Základy horoskopického výkladu  .
  • Vše živé a neživé je analogické kosmickým silám. Aby byla tato analogie naznačena, užívá se slova "že konstelace vládnou", aneb "že věci pozemské jim podléhají". Užíváme těchto slov jen s ohledem na tradici, a nijak nesoudíme dle nich na skutečné ovlivnění, nýbrž jen na analogii. Avšak v knize o astrologii budeme mluviti astrologicky. Opakujme tedy: Vše živé a neživé podléhá kosmickým silám a je na ně vázáno. Astrologie zvažuje tyto vazby a užívá jich k sebepoznání, k předvídání osudu a k obraně proti němu. Nesmíme tedy pohlížeti na ni jako na věštírnu. Tu z ní učinili šarlatáni; šarlatáni z kterékoliv věci nekriticky budují pověst a zisk. Šarlatán má jen jednu techniku a z této techniky kořistí a aplikuje ji na všechny okolnosti. Tato technika nemusí býti nesprávná; avšak naprosté používání jediné jen metody nikdy není správné. Šarlatán soudí povrchně z určitých přívlastků věcí; uhodne-li, je to náhoda a nikoliv plod vážného úsilí. A tak jako lékařství má své odborníky a šarlatány, zázračné lékaře, tak i astrologie má odborníky, kteří předvídají a radí jak příčinu neblahých událostí ovládnouti a oslabiti, a proroky a věštce, kteří soudí povrchně a šíří pověru, že osud lidský je nezměnitelný.         
  • Proto, chceme-li z astrologie souditi přesně, musíme dbáti určitých pravidel. Vše, co je k přesnému soudu třeba, pokusili jsme se v této knize shrnouti. Když jsme vypracovali horoskop a ověřili si, že je správný, přikročíme k výkladu. Postup jeho je následující: Zjistíme mundánní, neproměnnou hodnotu planet a pak případkovou hodnotu jejich v horoskopu. Pak studujeme vlivy znamení na domy a planety, zkoumáme dispository a signifikátory, jejich aspekty a hodnotu. Tyto všechny věci zkoumáme s hlediska řádu hmotného (tělesného), duševního a duchovního. Tímto způsobem zjistíme kvalitu charakteru člověka, zda běží o bytost vyšší či nižší.             
  • V knize třetí jsou shrnuta pravidla správného výkladu, v knize čtvrté je popis ryzích prvků.              Popisy prvků musíme vždy přizpůsobiti kvalitě osoby. Nelze tedy ryzích charakteristik opisovati. Pamatujeme, že určitou charakteristiku prvku vyvolá vždy jen určitý dům, určitý aspekt a jejich poměr k základnímu charakteru, jehož individualitu nutno pochopiti. Každý člověk je jiný, pravidla jsou vždy jen všeobecná.     Proto nutno kombinovati, uvažovat dědičnost, rasu, výchovu, prostředí a jiné vlivy, které lze v horoskopu zjistiti jen velmi jemnými a pracnými metodami, důkladnou úvahou a studiem. Hlavní zájem nutno věnovati knize třetí. Kniha čtvrtá je encyklopedie všeobecných charakteristik, které sice musíme uvažovati, ale nikdy schematicky opisovati. Varuji důrazně před tak zvaným celoživotním horoskopem. Bývá buď velmi mnohamluvný a nic určitého neříká, aneb jde mimo skutečnost. Chceme-li souditi přesně uvažujme vždy podrobnost.   
  • Jak vidno je práce astrologická velmi namáhavá a pomalá. Proto nelze doporučiti, aby se výklad svěřil osobě cizí. Má-li být pořízen zcela dle pravidel, nikdo nemůže onu práci zaplatiti. A je-li honorář mírný, pak není možno, aby řemeslný astrolog pracoval se všemi finesami této vědy a posudek jen přibližný nejvíce v očích veřejnosti astrologii poškozuje.             
  • Hlavní věcí je výklad. Metoda jeho je stále ještě mnohým neznámou pevninou. Zájem učebnic se soustřeďuje na matematiku a popis prvků. To však oslabuje schopnost jasného úsudku a kombinace. Podáváme partie technického vypracování horoskopu co nejpopulárněji, s ohledem k běžné práci. O podrobnosti a vědeckou přesnost se bude zajímati jen ten, kdo bude astrologii odborně studovati. Ten jistě je dostatečně vzdělán a zná literaturu. Máme na mysli v této knize laika, který se chce astrologií prakticky v životě orientovati.             
  • Píšeme tedy tak, aby každý knize rozuměl. Naprostý laik, zvláště když si nedůvěřuje, učiní dobře, dá-li si základní horoskop vypracovati odborníkem. Výklad však nechť si pořídí vždy sám; tuto věc nelze dobře cizí osobě svěřiti. Je-li astrolog nediskretní je to nebezpečné, a je-li mužem diskretním, nikdy neřekne a někdy také ani nesmí říci nepříjemnou pravdu. A máme-li býti skutečně svobodnými, musíme pravdu, byť někdy hořkou, znáti, abychom mohli své sklony léčiti a varovati se neštěstí. Po stránce výkladu shrnuli jsme vše důležité. Mluvíme otevřeně, ničeho neskrýváme. Výklad horoskopu pořízený dle této knihy udává vše, co třeba věděti, aby člověk mohl vytvořiti ze svého života dílo vpravdě umělecké a odstranil z něho každou náhodu.  
 
mailom  zaslal: Jurkoslav
 
Travelling Beauty Queen
The Travelling Queen
Martina Stetiarova
Martina Stetiarova
TRAVEL AGENCY
Tours in the Europe
Tours of the Asia
Tours of the World
JAY agency ENGLISH
About Us
Contact Us
MODELS
MODELS - direct
NEW FACE'S
MEN
+SIZE
FREE for BOOKING
Faces - People
Kids
Singers
Work and Press
R E F E R E N C E S
Partners
Chic Man - JAY partner
Star Events
Google party
Skilldrive
SHOVBIZ AKTUALIY
Najnovšie
Najčítanejšie
Online je
Práve je pripojených:
3 Hostí
Webmaster CB soft. s.r.o., Powered by Joomla! - Copyright © 2005-2006 - All Rights Reserved